
1- Dovol mi představit se. Jmenuji se, nebo jak mě nazývají lékaři a jiní, Anorexia. Moje celé jméno zní Anorexia Nervosa, ale můžeš mi říkat Anna. Myslím, že se můžeme stát dobrými partnery. V blízké budoucnosti do tebe budu investovat hodně svého času a totéž očekávám od tebe.
V minulosti jsi slyšela své učitele a rodiče jak o tobě mluví jako o zralé a inteligentní osobě s tolika možnostmi. Kam se to podělo, mám se ptát? Nikdy nic z toho nebylo! Nejsi dokonalá, dost se nesnažíš a navíc ztrácíš čas přemýšlením a mluvením s přáteli nebo kreslením! Tyhle slabosti ti nebudou povoleny.
Tví přátelé ti nerozumí, nejsou k tobě upřímní. Kdysi, když se nejistota vkrádala do tvé mysli a ty ses jich zeptala, "Jsem…tlustá?" a oni odpověděli "Ale ne, jistěže ne" Tys věděla, že lžou! Jen já ti říkám pravdu. Tvoji rodiče, škoda mluvit! Víš, že tě milují a starají se o tebe, ale část toho je jen proto, že to jsou rodiče a že je jejich povinností to dělat. Teď bych ti měla říct tajemství: Někde hluboko uvnitř jsou tví rodiče zklamaní. Jejich dcera, ta s tolika možnostmi, je tlustá, líná a nehodná dívka.
Ale já to všechno změním.
Očekávám od tebe hodně. Není ti povoleno jíst moc. Začne to pomalu: snižování příjmu tuku, čtení tabulek s nutričními hodnotami, zbavování se nezdravých, smažených jídel atd. Na chvíli bude cvičení snadné: nějaké to běhání, možná nějaké dřepy či cviky na břicho, nic vážného. Možná takhle shodíš pár kil z toho svého tlustého těla. Ale nebude dlouho trvat a nebude mi to stačit.
Budu od tebe očekávat, že si budeš počítat a zapisovat svůj příjem kalorií a že začneš cvičit více. Vnutím ti limit. Musíš to přijmout, protože mi nemůžes vzdorovat! Začínám se do tebe vkrádat. Hezky brzo, jsem s tebou neustále.Jsem s tebou, když ráno vstaneš a běžíš k váze. Ta čísla se stávají jak přáteli, tak nepřáteli a ty si stále jen zoufale přeješ, aby byly nižší než včera, než večer… Do zrcadla se na sebe díváš s hrůzou.Pícháš a strkáš do každého špeku a usmíváš se, když přejedeš rukou přes kost. Jsem s tebou, když si plánuješ den: 400 kalorií, 2 hodiny cvičení. Já jsem ten, kdo takhle plánuje, protože odteď jsou mé myšlenky spjaty s tvými.
Sleduji tvé myšlenky po celý den. Ve škole, když ve své mysli bloudíš neznámem, dám ti něco o čem můžeš přemýšlet. Přepočítej si kalorie pro tento den. Je jich příliš mnoho. Zaplním tvou mysl myšlenkami na jídlo, tvou váhu, kalorie a na věci, na které je pro mne bezpečné myslet. Protože teď jsem už v tobě. Jsem ve tvé hlavě, ve tvém srdci a duši. Ta bolest z hladu, kterou předstíráš že necítíš, jsem já.
Hodně brzy ti říkám nejen to, co máš dělat s jídlem, ale i to, co máš dělat pořád. Usmívat se a přikyvovat. Dobře se prezentuj. Vtahuj sakra to tlusté břicho! Bože, jsi tlustá kráva!!!! Když je čas na jídlo, tak ti řeknu co dělat. Udělám to tak, že talířek salátu ti bude připadat jako jídlo hodné krále. Rozházím jídlo kolem a hle, vypadá to, jako bys něco snědla. Ani kousíček…jestli něco sníš, veškerá kontrola bude zničena.. TOHLE chceš??? Vrátit se zpět k té tlusté krávě, jíž jsi kdysi byla??? Přinutím tě zírat na modelky v časopisech. Ty nádherně hubené, s bílými zuby, modely dokonalosti, co na tebe hledí z těch lesklých stránek. Nechám tě myslet si, že nikdy nebudeš taková jako ony. Vždy budeš tlustá a nikdy nebudeš tak nádherná jako jsou ony. Když se podíváš do zrcadla, zdeformuji odraz. Ukážu ti obezitu a ošklivost. Ukážu ti zápasníka sumo namísto vyhladovělého dítěte. Ale to ty nesmíš vědět, protože kdybys znala pravdu, mohla bys opět začít jíst a náš vztah by se začal rozpadat.
Občas se z tebe stane rebel. Ačkoli ne moc často. Rozpoznáš rebelské vlákno, které zůstalo ve tvém těle a které tě dovede do temné kuchyně. Dvířka od kredence se pomalu a jemným vrzáním otevřou. Tvoje oči budou kmitat po jídlech,. které jsem držela z tvého dosahu. Najednou zjistíš, že tvé ruce tápají ve tmě po krabici se sušenkami. Zhltneš je, mechanicky, ne kvůli jejich chuti, ale kvůli pocitu, že jdeš proti mně.. Sáhneš po další krabici a další a další. Tvé břicho se nafoukne a začne vypadat groteskně, ale ty stejně ještě nepřestaneš. A po celou tu dobu na tebe budu křičet ať toho necháš, ty tlustá krávo, ty opravdu nemáš žádnou sebekontrolu, budeš tlustá.
Až tomu bude konec, opět se obrátíš na mě a budeš žádat o radu, protože ty opravdu nechceš být tlustá. Překročila si základní pravidlo a jedla jsi a nyní mě chceš zpět. Poženu tě do koupelny, na kolena a přinutím tě hledět na dno záchodové mísy. Tvé prsty pošlu hluboko do tvého hrdla a s pořádnou dávkou bolesti tě zbavím přijatého jídla. Znovu a znovu to budeš opakovat dokud ze sebe nedostaneš jen vodu a krev. To budeš vědět, že je to vše pryč. Když potom stoupneš, budeš se cítit slabá. Ale ihned se postav! Ty tlustá krávo, vybrala sis život v bolesti!
Možná ta volba zbavit se té "pokrývky" je jiná. Možná tě nechám brát projímadla a nechám tě sedět v koupelně až do brzkých ranních hodin, kdy budeš cítit, jak jsou tvé vnitřnosti skrčené. Nebo možná tě jen nechám, aby sis ublížila sama. Mlátila hlavou o zeď dokud by tě nebolela jak čert. Řezání je taky efektivní. Chci abys viděla svou vlastní krev, jak stéká po tvé ruce. A v tom si uvědomíš, že přijmeš veškerou bolest, kterou ti nabídnu. Jsi v depresi, jsi naštvaná, máš bolesti.. snažíš se někoho přivolat, ale jakoby byla němá, nikdo neposlouchá? Kdo by se o tebe zajímal?!?!!Zasloužíš si to, můžeš si za to sama.
Oh, je to kruté? Chceš aby se ti to stalo? Jsem snad neférová? Dělám jen věci, které ti pomohou. Umožňuji ti přestat myslet na věci, které tě stresují. Vztek, smutek, zatracení a osamění se mohou zastavit, protože já je vezmu pryč a naplním tvou hlavu kalorickými výpočty. Dám pryč i tvou snahu vyrovnat se svým vrstevníkům, snahu všechny potěšit. Protože teď jsem já tvůj jediný přítel, jsem ta jediná, kterou musíš potěšit.
Mám i svou slabou stránku, ale tu nesmíme nikomu říct. Pokud se rozhodneš proti mně bojovat, dostat se k někomu a říct mu, jak tě nutím žít, všechno se zničí. Nikdo to nesmí zjistit, nikdo nemůže rozbít ten krunýř, kterým jsem tě pokryla. Já jsem tě stvořila, tuhle hubenou, dokonalou dívku. Jsi moje, jenom moje. Beze mě nejsi nic. Tak se nesnaž mi vzdorovat. Když o tobě jiní mluví, ignoruj je. Zapomeň na ně, zapomeň na všechno co se tě snaží ode mě oddělit. Jsem tvá kladná stránka a míním to nechat tak, jak to je.
Tví přátelé ti nerozumí, nejsou k tobě upřímní. Kdysi, když se nejistota vkrádala do tvé mysli a ty ses jich zeptala, "Jsem…tlustá?" a oni odpověděli "Ale ne, jistěže ne" Tys věděla, že lžou! Jen já ti říkám pravdu. Tvoji rodiče, škoda mluvit! Víš, že tě milují a starají se o tebe, ale část toho je jen proto, že to jsou rodiče a že je jejich povinností to dělat. Teď bych ti měla říct tajemství: Někde hluboko uvnitř jsou tví rodiče zklamaní. Jejich dcera, ta s tolika možnostmi, je tlustá, líná a nehodná dívka.
Ale já to všechno změním.
Očekávám od tebe hodně. Není ti povoleno jíst moc. Začne to pomalu: snižování příjmu tuku, čtení tabulek s nutričními hodnotami, zbavování se nezdravých, smažených jídel atd. Na chvíli bude cvičení snadné: nějaké to běhání, možná nějaké dřepy či cviky na břicho, nic vážného. Možná takhle shodíš pár kil z toho svého tlustého těla. Ale nebude dlouho trvat a nebude mi to stačit.
Budu od tebe očekávat, že si budeš počítat a zapisovat svůj příjem kalorií a že začneš cvičit více. Vnutím ti limit. Musíš to přijmout, protože mi nemůžes vzdorovat! Začínám se do tebe vkrádat. Hezky brzo, jsem s tebou neustále.Jsem s tebou, když ráno vstaneš a běžíš k váze. Ta čísla se stávají jak přáteli, tak nepřáteli a ty si stále jen zoufale přeješ, aby byly nižší než včera, než večer… Do zrcadla se na sebe díváš s hrůzou.Pícháš a strkáš do každého špeku a usmíváš se, když přejedeš rukou přes kost. Jsem s tebou, když si plánuješ den: 400 kalorií, 2 hodiny cvičení. Já jsem ten, kdo takhle plánuje, protože odteď jsou mé myšlenky spjaty s tvými.
Sleduji tvé myšlenky po celý den. Ve škole, když ve své mysli bloudíš neznámem, dám ti něco o čem můžeš přemýšlet. Přepočítej si kalorie pro tento den. Je jich příliš mnoho. Zaplním tvou mysl myšlenkami na jídlo, tvou váhu, kalorie a na věci, na které je pro mne bezpečné myslet. Protože teď jsem už v tobě. Jsem ve tvé hlavě, ve tvém srdci a duši. Ta bolest z hladu, kterou předstíráš že necítíš, jsem já.
Hodně brzy ti říkám nejen to, co máš dělat s jídlem, ale i to, co máš dělat pořád. Usmívat se a přikyvovat. Dobře se prezentuj. Vtahuj sakra to tlusté břicho! Bože, jsi tlustá kráva!!!! Když je čas na jídlo, tak ti řeknu co dělat. Udělám to tak, že talířek salátu ti bude připadat jako jídlo hodné krále. Rozházím jídlo kolem a hle, vypadá to, jako bys něco snědla. Ani kousíček…jestli něco sníš, veškerá kontrola bude zničena.. TOHLE chceš??? Vrátit se zpět k té tlusté krávě, jíž jsi kdysi byla??? Přinutím tě zírat na modelky v časopisech. Ty nádherně hubené, s bílými zuby, modely dokonalosti, co na tebe hledí z těch lesklých stránek. Nechám tě myslet si, že nikdy nebudeš taková jako ony. Vždy budeš tlustá a nikdy nebudeš tak nádherná jako jsou ony. Když se podíváš do zrcadla, zdeformuji odraz. Ukážu ti obezitu a ošklivost. Ukážu ti zápasníka sumo namísto vyhladovělého dítěte. Ale to ty nesmíš vědět, protože kdybys znala pravdu, mohla bys opět začít jíst a náš vztah by se začal rozpadat.
Občas se z tebe stane rebel. Ačkoli ne moc často. Rozpoznáš rebelské vlákno, které zůstalo ve tvém těle a které tě dovede do temné kuchyně. Dvířka od kredence se pomalu a jemným vrzáním otevřou. Tvoje oči budou kmitat po jídlech,. které jsem držela z tvého dosahu. Najednou zjistíš, že tvé ruce tápají ve tmě po krabici se sušenkami. Zhltneš je, mechanicky, ne kvůli jejich chuti, ale kvůli pocitu, že jdeš proti mně.. Sáhneš po další krabici a další a další. Tvé břicho se nafoukne a začne vypadat groteskně, ale ty stejně ještě nepřestaneš. A po celou tu dobu na tebe budu křičet ať toho necháš, ty tlustá krávo, ty opravdu nemáš žádnou sebekontrolu, budeš tlustá.
Až tomu bude konec, opět se obrátíš na mě a budeš žádat o radu, protože ty opravdu nechceš být tlustá. Překročila si základní pravidlo a jedla jsi a nyní mě chceš zpět. Poženu tě do koupelny, na kolena a přinutím tě hledět na dno záchodové mísy. Tvé prsty pošlu hluboko do tvého hrdla a s pořádnou dávkou bolesti tě zbavím přijatého jídla. Znovu a znovu to budeš opakovat dokud ze sebe nedostaneš jen vodu a krev. To budeš vědět, že je to vše pryč. Když potom stoupneš, budeš se cítit slabá. Ale ihned se postav! Ty tlustá krávo, vybrala sis život v bolesti!
Možná ta volba zbavit se té "pokrývky" je jiná. Možná tě nechám brát projímadla a nechám tě sedět v koupelně až do brzkých ranních hodin, kdy budeš cítit, jak jsou tvé vnitřnosti skrčené. Nebo možná tě jen nechám, aby sis ublížila sama. Mlátila hlavou o zeď dokud by tě nebolela jak čert. Řezání je taky efektivní. Chci abys viděla svou vlastní krev, jak stéká po tvé ruce. A v tom si uvědomíš, že přijmeš veškerou bolest, kterou ti nabídnu. Jsi v depresi, jsi naštvaná, máš bolesti.. snažíš se někoho přivolat, ale jakoby byla němá, nikdo neposlouchá? Kdo by se o tebe zajímal?!?!!Zasloužíš si to, můžeš si za to sama.
Oh, je to kruté? Chceš aby se ti to stalo? Jsem snad neférová? Dělám jen věci, které ti pomohou. Umožňuji ti přestat myslet na věci, které tě stresují. Vztek, smutek, zatracení a osamění se mohou zastavit, protože já je vezmu pryč a naplním tvou hlavu kalorickými výpočty. Dám pryč i tvou snahu vyrovnat se svým vrstevníkům, snahu všechny potěšit. Protože teď jsem já tvůj jediný přítel, jsem ta jediná, kterou musíš potěšit.
Mám i svou slabou stránku, ale tu nesmíme nikomu říct. Pokud se rozhodneš proti mně bojovat, dostat se k někomu a říct mu, jak tě nutím žít, všechno se zničí. Nikdo to nesmí zjistit, nikdo nemůže rozbít ten krunýř, kterým jsem tě pokryla. Já jsem tě stvořila, tuhle hubenou, dokonalou dívku. Jsi moje, jenom moje. Beze mě nejsi nic. Tak se nesnaž mi vzdorovat. Když o tobě jiní mluví, ignoruj je. Zapomeň na ně, zapomeň na všechno co se tě snaží ode mě oddělit. Jsem tvá kladná stránka a míním to nechat tak, jak to je.

2- Vidím ti na očích, že chceš být jako ta dívka na titulce toho časopisu. Chceš být taková! Musíš být taková! Dělej pro to něco! Chceš být ta jemná a křehká? Chceš to krásné oblečení ve výloze? Chceš! A podívej se na tu figurínu! Podívej se na tu figurínu a teď se podívej na sebe, ty káčo blbá! Vidíš to zrcadlo? Je tam kus pravdy! Máš snad chuť na tu bábovku, kterou ti přibalila babička? Tak ji sněz! Přežer se jí, nacpi se k prasknutí a pak se znovu podívej na ten časopis... Ano, to je můj výtvor, ta holka mě denně poslouchá, ta holka semnou žije, ta holka se stala mou poslušnou dcerou a má mě ráda! Já jsem její matka, já jsem její nejlepší kamarádka, JÁ JSEM JEJÍ CELÝ ŽIVOT!! A ty tady teď sedíš nad časopisem s prázdným talířkem a díváš se na své stehna, břicho... Máváš rukou? Ty máváš rukou? Kam to jdeš? Co si to neseš? Dva bílé rohlíky? Jogurt? ČOKOLÁDU? Jdeš to snad vyhodit? TY TO JÍŠ? Nedělej si ze mě srandu! Nejez to, nejez to!....
Dobré ráno, jak se ti spalo s plným břichem? Vstávej! Vztávej z té postele a vem to švihadlo...! Tvé kroky jsou tak těžké! Jsi tak bachratá! Podívej se na sebe, no tak podívej se!! Kam to zase jdeš? Jdeme ven? Výborně! Jdeme běhat? Rozmyslela sis to?
Proč jsi zahla? Trasa je jinde! Kam to zase lezeš, ty káčo?? Obchod? My jdeme do obchodu? Vem ty rifle do ruky! Vem je a obleč je! Nacpi se do nich,ty blbko, ať cítíš ten pocit..! Krásné? Tohle že má být krásné? Co to plácáš? Straší ti ve věži? JDEME DOMŮ!
Proč bečíš? Tvé slzy stékají a kapou na tu krásnou dívku, na mou dceru! NEBUL! Kruci, tak nebul a radši něco dělej! Teď mi dáváš za pravdu! Já jsem ti to říkala! Neposlechla jsi! Nechtěla jsi slyšet pravdu! ty snad věříš babičce, která ti říká jak jsem zlá? Myslíš, že jsem zlá? Dobrá! Odcházím! Ale pak nebul nad mou dcerou, mohla jsi být taky moje dcera! nechtěla jsi být moje dcera!
Kdo mě volá? To jsi ty? Zase jsi přibrala - já tě nepoznávám! Co to po mě chceš? Zase držíš ten časopis? Chceš být taky taková? Dobrá! Dávám ti poslední šanci, úplně poslední! Proč tam leží ten prázdný talířek? Co jsi žrala? Co jsi proboha zase žrala? Táhni na záchod a vyzvracej to! Dělej a neodmlouvej nebo odejdu a už se na tebe ani nepodívám! Tak sakra bude to?
Podívejme se na tu poslušnou holčičku. Už zvrací jenom krev, všechno vrátila na své místo! Chceš snad znovu jíst? Ty máš ještě chuť? Pak to celé bylo zbytečné.... Kráčej za mnou a já ti pomůžu. Budeme šťastné! Věř mi!
Co to piješ? Colu? Blázníš? Vylej to! Napij se vody!
Ty máš hlad? Proč se tvá hnusná a tlustá ruka dotýká skříňky se sladkostmi? Nejez! Hlavně nejez! Hlad je převlečená žízeň!
Jakou to mám poslušnou holčičku...! Taková je moje dcera, jsi dobrým příkladem! Bolí tě břicho? ty chceš zase žrát? Vážně chceš žrát? Dobře, dej si jablko!
Ty už nemůžeš? Ty mi chceš udělat radost? Ano? Daří se ti to, dcero! Co jsi to dnes jedla? Jablko? Jenom to jablko? Vážně mi děláš radost! Teď tě miluji jako žádnou jinou, ty jsi moje poslušná dcera! Tvoji rodiče by na tebe byli pyšní, věř mi! Jejich dcera něco dokázala a ušla si pro to dost dlouhou cestu.
Podívej se na tu váhu! Ty jsi mi nevěřila! máš to černé na bílém! Už mi věříš? Máš mě ráda? Děkuji, já tebe taky!
Jedeme na výlet? My jedeme k babičce? Obleč si ty plandavé bílé kalhoty! Babička mě přece nemá ráda! Chceš mě snad ztratit? Tvoje babička by mě zabila!
Vůně buchet... Zase buchty! Víš, jak tomu budeme říkat? Upečený špek! Taky se ti to tak líbí? Mě taky! Babička je moc starostlivá, ale..... Kdy už pojedeme domů? Pojeďme už konečně domů!
Děláš pokroky, dcero! Buchta patří do záchodu! Jsi tak učenlivá!
Babička jde! Schovej své krásné kosti pod tu tlustou přkrývku! Dělej, hni sebou! Ten pohled mě propaluje! Proč ty bába tak ječí! Proč jedeme pryč? Nemocnice? Já nechci do nemocnice! Ty tam chceš? Tak jí to řekni! ona mě chce zničit! ZNIČIT! Nezabíjej mě, dcero! Já tě přece miluji! Proč si stoupáš na váhu před doktorem, dítě? Co to děláš? ty jsi se zbláznila! Nedělej to! Nedělej to!
Ty tu zůstáváš? Tobě se tu líbí? Ne? Tak proč zde ležíme? Já a ty - na jednom lůžku...! Proč jsme tady?
O čem mluví ten doktor? Anorexie ? Celým jménem Anorexia nervosa? To jsem přece já! Proč o mně tak mluví? Nejsem přece zlá! Myslíš si snad, že krásné tělo je zlo? Musím tě opustit? Tebe, kterou jsem tak dlouho vychovávala? To snad ne! prosím, ne! Miluji tě, ty mě miluješ!
Nesou ti jídlo? Ty to budeš jíst? Nejez to, vylej to! Nejde to? Proč to nejde? Snědla jsi to? Ty jsi to vážně snědla? běž to vyzvracet! běž to prosím vyzvracet! Mizím.... Rozpouštím se!
Ty chceš, abych odešla a potom se zase vrátila? To opravdu pomůže? Vrátíš se mi z nemocnice? Skvělé! Máš mě ráda? Proč mi to říkáš se slzami? nebreč ! JÁ SE PŘECE VRÁTÍM !