- už staří Babyloňané věřili, že jejich městem
pobíhají v noci ženy-upírky, které vraždí novorozeňata. Krvežíznivá stvůra byla nazývána Lila, v Indii se tento démon jmenoval Vetalu, v Egyptě
ji lidé znali pod jménem Sekhmet, v Římě Strix a odsud se již dostáváme k slovanským Strigám. Již v anglických kronikách ze 12. století se objevují záznamy o zjeveních podobných slovanským upírům. Ovšem, nejznámější legendy o vampyrismu pocházejí ze slovanského folklóru
Legendy o "ne-mrtvých", kteří v noci vstávají z hrobů, aby si pochutnávali na krvi živých, jsou společné všem dobám a kulturám. Dokazuje to malba na asyrské váze, zprávy
z dob Féničanů, Babylóňanů i starých Indů. Objevují se v řecké mytologii a děsí Egypťany v dobách faraonů. Většina upírů jsou dle lidového podání ženy. Staří Řekové a Římané měli strach z Lamie, napůl ženy- napůl hada, Aztékové si šeptali o Itzpapatol- krvežíznivém motýlovi, Langusir z Malajsie a Bruxas z Portugalska jsou ženy s ptačí hlavou. Jigar-khor z Indie jedla lidská játra, hříšná dánská čarodějka Mara sváděla mužské oběti.
Dnes už si to asi neuvědomujeme, ale právě prastará obava z upírů, z návratu mrtvých do světa živých, přiměla naše předky, aby zemřelé ukrývali do vykopaných hrobů, umisťovali je na hřbitovy na okrajích měst nebo jim dokonce stavěli nekropole, celá města mrtvých, oddělená od měst živých.
Děs před upíry byl znovu a znovu podněcován, protože se nacházely prázdné hroby a mrtvoly, jež nebyly v rozkladu nebo jež měly dosud v žilách krev. Také církev pevně věřila v existenci upírů.
V 18. a 19. století to na některých místech v Evropě, zvláště ve slovanských krajích, vypadalo, jako by tam snad řádil nějaký tajemný "upíří" virus. Právě z této doby se nám zachovaly i početné úřední záznamy týkající se provedení protiupírských opatření. Například v roce 1732 byly v Medvědiji (Srbsko) kvůli podezření z vampyrismu hromadně exhumovány mrtvoly na místním hřbitově. Těla, která byla v hrobech domělých upírů nalezena, nejevila známky rozkladu, naopak vypadala dokonale čerstvá. Oficiální vědecká stanoviska hovoří o přirozené mumifikaci, aniž by brala v potaz, že těla z jiných, "nevampyrických" hrobů na témže hřbitově podléhala zkáze zcela obvyklým způsobem. Exhumace prvního upíra Paoleho a jeho 14 obětí, které usmrtil v průběhu tří týdnů, byly provedeny pod dozorem vojenského lékaře a následně také zaprotokolovány.
Současná vlna zájmu o upíry má své kořeny již v období romantismu, v 19. století. Roku 1819 vydal sekretář známého spisovatele lorda Byrona, W. Polidori, pod jménem svého zaměstnavatele povídku "Upír". Měla obrovský ohlas a vyvolala první vlnu zájmu o upíry. Ta ještě ani nedozněla, když v roce 1897 vychází dílo "Dracula" od Brama Stokera. Hned jeho první vydání zaznamenalo okamžitý úspěch a od té doby román vychází stále znovu. Příběh upíra sajícího krev znají milióny diváků a čtenářů po celém světě z několika filmových a divadelních představení, kreslených příběhů a dokonce i baletu.

Fakta
- K nejefektnějším představitelům Draculy patřil Bela Lugosi (1882-1956) narozený v Maďarsku. Jeho jevištní vystoupení roku 1927 v New Yorku bylo údajně tak strašidelné, že přítomní lékaři museli ošetřit některé diváky. Lugosi hrál v letech 1931-48 v různých filmech. Celý život jej provázely podivné, tajuplné pověsti a dohady vyplývající z jeho nekonvenčního počínání a nepřehlédnutelných prvků sadismu. Vážně míněné úvahy a články o jeho údajném vampyrismu byly čas od času publikovány už v dobách jeho největší slávy. Příčiny jeho podivného jednání, stejně jako okolnosti jeho záhadné smrti nebyly dosud uspokojivě objasněny.Když zemřel, byl pohřben v černém plášti lemovaném nachovým saténem - stejném který nosil ve svém nejslavnějším filmu - Dracula.
- Polský emigrant Demetrious Myiciura byl v anglickém Stoke-on-Trent roku 1973 nalezen v posteli mrtvý. Policejní lékař konstatoval, že se zadusil nakládanou cibulí, kterou právě jedl. Ale sousedé dosvědčili, že staršího východoevropana ohrožovali upíři. Jeho pokoj byl posypán solí a česnekem. Další vyšetřování ukázalo, že se zadusil ve spánku stroužkem česneku, který měl v ústech, aby ho ochránil před upíry.
- Sedmnáctiletý student umění Matthew Hardman byl upíry úplně posedlý. Jeho počítač byl nabouchaný odkazy na stránky s upíří tematikou a stůl se prohýbal pod tíhou knih o upírech. On sám vlezl do domu své nedoslýchavé sousedky a ubodal ji kuchyňským nožem. Její srdce potom dal do hrnce, kam nechal odtékat krev své oběti a tu pak pil.
- V San Francisku byl zadržen zloděj Roger Wesley, který jako by upírovi z oka vypadl. Loupil v nemocnicích , kde kradl krevní konzervy, které pak konzumoval.
- V roce 1732 byla jistá vesnice poblíž Bělehradu postižena skutečnou upíří epidemií. Mnoha obětem byla nepochybně vysáta všechna krev. Vláda vyslala do Bělehradu zvláštní oddíl a 3 vojenské lékaře. Vojáci otevřeli 15 hrobů. Pouze 3 mrtvoly byly v rozkladu. Ostatní měly pevné maso a jejich obličeje měly zdravou barvu. A krev v jejich žilách byla dosud čerstvá. Přesné ohledání mrtvol nemohlo být bohužel provedeno, protože vojáci v nastalé panice všem mrtvolám usekli hlavy a potom je spálili. Jisté je, že po nasazení armády už upíři vesnici neobtěžovali.

Toto tedy praví legendy. Nyní ale už přejděme na faktičtější půdu - nahlédněme do starých kronik, co o upírech hovoří ony. Pro zajímavost uvedu dva záznamy z kroniky českého kronikáře opata Neplacha. Zápisy pocházejí ze 14. století a možná mohou vyvolat úsměv formou, jakou jsou psány, ale jádro je zcela určitě pravdivé:
Roku 1336 zemřel míli cesty od Kadaně v Čechách ve vsi Blově pastýř nějaký, jménem Myslata. Každou noc vstával z hrobu a chodil po okolních vsech, lidi
děsil a dávil a k nim mluvil. Kohokoliv v noci jménem zavolal, v osmi dnech zemřel. Když ho pak vykopali, chtějíce jej spálit, byl nadut krví jako měch a strašlivě řval. Naložen byv na vůz
, stahoval a skrčoval nohy jako živý. Když byl položen ne oheň, jeden z přístojících popadl kůl a vrazil jej do něho. Tu Myslata pronesl hrobovým hlasem: "Velice jste mi tím uškodili", a vzápětí z něj vyhrkla krev jako z nějaké nádoby. Když ho spálili, všecko zlé přestalo.
Roku 1344 zemřela v Levíně žena hrnčíře Ducháče, jménem Brodka. Hned po pohřbu vstávala z hrobu, mnohé lidi dávila a po každém skákala. Když byla probita třemi olšovými kůly, krev z ní tak velmi tekla jako z hovada nějakého. Předtím spolkla svůj šlojíř až do polovice, a když se z úst vytáhl, byl všecek krvavý. Byvši probita, vždy ještě z hrobu vstávala a lidi hubila. Měla tedy být spálena, ale hranici nemohli nikterak zanítit, až jim staré ženy poradily, aby užili k zážehu šindele ze střechy kostelní. Jakmile shořela, přestala lidi trápit.
----Ahooooooj sbé---
obíHám sbéčka .....
---------TAk co jak se máš?---
......Jak jde škola pokud nemáš prázky?-----
Písni taky na blog!!---
sorry tedka moc nemám časík ---
--------- MNO CHCI TI JENOM ŘÍCT ŽE MÁM NA BLOGU INFORMACE O MÝM DNU TAK SI TO PŘEČTI!-------
DÍKY AHOJ MOE SBÉ
odkaz:_http://six-best.blog.cz/0903/mrs-graphic-diary-3-brezna